Výhled k Alpám od baráku je přes celý jižní obzor zakrytý vlnitými pahorky rozválené Šumavy. Těžko lze odolávat a časté návraty mezi šumavské kopce jsou naprosto nevyhnutelné. Přestože nosím na zádech foťák poměrně často, závěrku se zrcátkem zvedám jen ojediněle. Na Šumavě pak vytvářím pouhou dokumentaci naší přítomnosti na určitém místě. Prostor pro kreativní záběry nenacházím a procházky pro vlastní focení nevznikají. Původní přírodní divočina je zdárně odstraněna a neprostupné pralesy nahradila kulturní krajina zaplněná plantážemi na pěstování dřevní hmoty, které sotva nabídnou nějaké překvapení. Nepatrnou tajemnost do obrázků vložím tím, že je nedoplním časovými a lokalizačními údaji. Někdo se může zamyslit, který z nesčetných potoků je zde zobrazen, ve které slati promodrává zrovna tahle hladina jezírka a kam se má vydat, aby došel k takovému skalisku.