Další příjemné nocležiště je pro nás přichystané v Royal Rich Villa v Ambalangoze. Nedaleká pláž je také parádní. Výjimečnost pláže značným způsobem násobí a do strmých výšin zvedá nevýrazný a nenápadný podnik Chill Pill, který pro sebe rychle objevíme. Nalezneme v něm místo, kam se dá jednak vracet a jednak se dá s naprostou jistotou doporučit. Hašišáci Sudam Anuradha v roztrhaném triku, zdredovaný  Chamith Ranaweera a vysmátý Sudeera Geeth Kumara se o nás výborně starají, což se nevyhnutelně setká s odezvou. Naše spokojenost s jídlem i pitím je výrazně podporuje pro další rozvoj podniku. Už Ken Follet jednou napsal, že nejlepší reklama je ta, kterou si nelze koupit: když totiž někdo osobně něco doporučí druhému. Pro nás je také snažší rozhodování, kam vyrazit druhý večer.
    Na Srí Lance je spousta dolů, kde se ze sedimentů těží drahokamy. Jeden z dolů je i v Ambalangoze a jdeme se podívat na díru do země. Vlastní šachta je 20 metrů hluboká a dole v bahně jsou vyhrabané horizontální chodby v délce 10 – 15 metrů. K získání hromady štěrku stačí rumpál s lanem, kýble, lopaty, svíčky, pletené koše, čerpadlo a hadice. Samozvaní gajdové mají schopnost zbystřit mojí pozornost, protože se nemůžu zbavit dojmu, že navzdory jejich nezpochybnitelné místní znalosti nás budou zase předhazovat dalším obchodníkům se zážitky a zbytečnými věcmi. Přestože jsem se chtěl koukat do díry v zemi bez doprovodu, zdejší průvodkyně je zase jako vždy hodně přínosná a zajišťuje nám naprosto skvělou exkurzi celým provozem. Koukáme pod ruce trpělivým brusičům i klenotníkům. Průvodkyně nezklamala a závěr prohlídky probíhá v prodejně šperků s drahokamy u konvičky s čajem s platební kartou v ruce.
    Z Ambalangogy do Kolomba se řítíme závratnou rychlostí 100 km/hod. po dálnici a v centru Kolomba jsme neuvěřitelně brzy. Po pobřežní silnici bychom se mezi domy obydlenou krajinou prodírali zase celý den. Tuk-tukem se necháme popovézt k bizarnímu skladišti buddhů a všeho možného harampádí Gangaramaya Temple se svatyní Simamalaka. Buddhistický chrám zahrnuje několik prostorných budov zaplněných věcmi a buddhy.
     Jeden místní chlapík správně odhadl, že tady nezůstaneme sedět a může nám pomoct s dalším pobytem ve městě. Protože bychom se stejně s někým povozili, tak jsme jej nechali sehnat ještě jednoho tuk-tukáře a prdíme si malými tříkolkami na nábřeží. Ukazuje napravo nalevo, občas zastaví. Protáhne nás kolem několika poměrně zajímavých staveb, protože města bývají zaplněná především stavbami. Jen tak se sem už nevrátíme a odvážíme si i nějaký obrázek ve foťáku. „Koho jsi nám to sem přivezl?“, vyčítá vykrmený chlapík řidiči tuk-tuku. Krátká zastávka v obchodě s bižuterií jako malá daň za svezení se naštěstí nezvrtne ve výhodný nákup. Poměrně rychlá prohlídka kousku Kolomba bez jakéhokoliv většího zdržování skončí na parkovišti.
    Okruh se uzavírá. Jedeme kolem letiště. Znovu v ulicích Negomba. Zastavujeme u Noma Beach, kde se naposledy zabydlujeme. V autě jsme se naseděli docela dost. Najezdili jsme nějakých 1.100 km. Tady v Noma Beach už jsme vysedávali. Naproti přes ulici je King Fish Guest Haus, kde jsme nocovali první noc. Majitel Nomy Beach měl tenkrát starost, jak se odsud dostaneme. „Určitě si zastavíme nějakého tuk-tuka“,  jsem jej uklidnil.
    Do večera je ještě daleko, tak si koupím něco k pití, naplním kapsy a jdu se toulat ulicemi. Nejvíce mě zajímá kanál Hamilton, který v souladu s očekáváním rozhodně nezklame. Odpoledne se už vrací rybáři s loděmi a na vodě je živo. Nachodím nějakých 5 km, než se vrátím a jdu si užívat pohupování na vlnách v prohřátém oceánu.
    Večer před odjezdem nám na rozloučenou předvedou slušnou bouřku s přívaly vody, hromy a blesky. Petra má za sebou první výpravu trochu dál od baráku. Doufám, že se ji v Asii líbilo a bude se mít kam vracet pro vyjímečné zážitky.

    Doma je pro nás připravené téměř letní počasí, abychom netrpěli prudkou změnou klimatu. Po několika dnech se ale vrátilo zimní počasí se sněhem, mrazem a ledovým větrem, kdy se jaro zoufale snaží dohnat, co zima s pohrdáním úplně přešla.
    V minulosti jsem zaznamenal pro mě osobně tři důležité společenské změny s trvalými a nepřehlédnutelnými následky. Sbalení drátěných ohrad na hranicích v roce 1990, zařazení České republiky do Schengenského prostoru v roce 2007 a zákaz kouření v hospodách v roce 2017. Ještě není konec zásadních proměn. Z naprosté životní pohody jsme prudce a bezohledně vytrženi a jsme nuceni se nějak vypořádat s nezvyklým a nepředstavitelným nouzovým stavem zasypaným balíky mimořádných opatření. Zavřené školy, zavřené hospody, zavřené hranice, nepřípustnost shromažďování, návštěv a jakýchkoliv společenských, kulturních a sportovních událostí, uzavření obchodů a přerušení služeb, výrazné omezení volného pohybu, které se projevuje i nevyvětranými chatami a chalupami. Brzy zásadně prořídne letecký provoz. Až za několik dní si uvědomujeme, jak se za námi při návratu bortily mosty. Jenže jsme se nějak neohlíželi a jen úplně náhodou nám nikdo nestačil pokazit neskutečně moc vydařený výlet.