Naposledy procházíme šerpské vesnice. Mezi prapodivnými stavbami se táhnou kamenitý stoky. Už dávno se prach na cestách usadil. V Himalaya Lodgi v Lukle přistoupí ke stolu vlastník tohoto penzionu: „Vypadáte jako Češi.“ Chlubí se, že jeho brácha je konzulem v České republice a vykládá, jak vyprovázel československé expedice jak do kopců, tak na letiště a začíná jmenovat nejznámější československé horolezce, kteří tu lezli po kopcích v 80. letech. Tenhle rozhovor vysvětluje, proč je v jídelním lístku oslovení, pozdrav, přivítání a přání v češtině. Současně nám tenhle chlapík slibuje, že nás na letiště také doprovodí. Jeho nabídku dosud nechápeme.
           Ráno však slíbený doprovod oceníme. Místnost pro odbavení je zatarasená turisty a vnutit někomu zavazadla k naložení do letadla není vůbec jednoduché. Majitel lodge, který měl dosud u sebe letenky, se někam beze slova vytratil. Najednou se někde vynoří, mávne na nás a vzápětí už nám předává orazítkované letenky.
           První letadlo brzdí na konci dráhy a zatáčí k budově. Usazené letadlo už zvolna najíždí ke startu a z dráhy zatáčí další. Honza je nějak zaskočen, že už obě letadla letí pryč, protože v tom kalupu ani nestačil zaznamenat, že se cestující uvnitř trupů vystřídali. Najednou přistává další letadlo, a protože máme na letence razítko s trojkou, jdeme ven. Levá vrtule se zastaví, počkáme, až vystoupí ti, co nahoru teprve půjdou a hned se posadíme místo nich. Před čumákem nám projíždí čtvrté letadlo a už se otáčíme na okraji dráhy. Honza se přetahuje o pás s vedle usazeným a než se stačí přivázat, řítíme se z prudkého kopce dolů. Čtvrté letadlo nás za chvíli zprava předlítává. Letecký most na nás udělal dojem. Během pouhé čtvrthodiny v Lukle přistála a odlétla 4 letadla.
           Koukám na sedmikilometrové kopce za oknem. Před námi je Kathmandu, kde si užijeme poslední 3 dny a konec výletu už je tedy na dohled.