Přes noc zase trochu nasněžilo a ráno je na obloze provokativně úplně vymeteno. Před barák pod oslepující Slunce se vynoří i sympatický chlapík, který se stará, aby uvnitř lodge všechno fungovalo. Vyfotí nás Honzovo foťákem proti bělostnému pozadí zasypané krajiny s vyčnívající homolí Pumo Ri. Než se sbalíme a vyrazíme přes kameny dolů, oblačnost rychle zaplní celou oblohu a po dosažení sedla Thokla ve 4.830 m n. m. začalo opět sněžit. Jak tak sedíme v sedle Thokla, upozorním Honzu: „Vezou pana Lorence“. Za chvíli kolem prošla další z mnoha řad jaků. Provází nás nevlídný počasí s nízkou hustou oblačností, chladem a sněžením. Dojdeme hluboko a daleko až do Pheriche do 4.240 m n. m. V lodgi je zima a večer se i s místními holkami a kluky posesedáme kolem kamen. Sněží a sněží. Mizerný počasí rozhodlo o sestupu a předčasným návratu v rozporu s původními představami o přechodu sedla Cho-la. Na takovou zkratku do dalšího údolí je však potřeba příznivější počasí. Odhodlání takhle zcela přirozeného a samozřejmého pokračování výletu přes sedlo v chladných mračnech vyprchávalo. Slabá vrstva sněhu a těžký batohy původní nadšení také poněkud krotilo a tak se nějak vypořádáváme s tím, že k jezerům u Gokya a na kopec Gokyo Ri  se nepodíváme. Kdysi prašný cesty jsou rozblácený a čvachtáme v jačí kejdě.
        Procházíme lesem obrovských jalovců s mohutnými kmeny, které ani dva společně neobejmou a po poměrně krátkém přesunu se usadíme v jedné z lodgí v horní části Pangboche. Zase se na nás tlačí oblak, který nám připomíná, že času máme dost. Přicházející chumelenice ovlivní náš další postup a celkem s potěšením tady ve 4.020 m n. m. zůstaneme do zítřka. První nocleh nad 4.000 m n. m. jsme si dopřáli 14. dubna a dnes  22. 4.  budeme  s Honzou ve výšce nad 4 km tento výlet nocovat naposled. Třikrát jsme pak leželi ve spacácích nad 5.000 m n. m.
        Lodge, kam jsme v Pangboche zapadly, byla stejná jako většina ostatních. Odpoledne jsem zde pro sebe objevil výbornou hustou bramborovou šerpskou polívku shyakpa, kterou zde nabízí jako Sherpa Stew a mám čím  zpestřovat svoje objednávky. Večer v hospůdce vysedáváme se třemi strejdy z Německa. Jeden z mladíků od provozovatele lodge šel přiložit ve stylu: „Máte štěstí, že jdu kolem, já přiložím“. Cpal něco do kamen a místnost v plném objemu důkladně zahustil dýmem. Otevřenými dveřmi a okny dovnitř pouštíme mrazivý vzduch a doufáme, že někdy nahradí rozprostřený kouř. Jeden z Němců pobaveně vykřikuje: „Yak scheiße„.