Teď už jsme se probudili opravdu v horách do mrazivého rána s popraškem sněhu. Podél severních zaledněných srázů Ama Dablamu stoupáme do Chhukhungu do 4.730 m n. m. Vláďa s Janou se vrátí do Dingboche, kde budou nocovat. Já si naopak vyšlápnu do 4.901 m n. m. Než se stačím vrátit, mraky vše zahalí a obklopí. Začíná sněžit a já mám dost času uvažovat, jestli mám zapotřebí se takhle stresovat. Na pokoji se pochopitelně kouří od pusy, ale ve spacáku je teploučko.
        V úterý 16. dubna ráno se uklidním, zjistím, že obavy byly zbytečné a na kopec Chhunkung Ri s Honzou vyrážíme za úplně jasného počasí pod prázdnou oblohou. Jsme vysoko nad okolními ledovci a výhled na Ama Dablam je skvostný. Dojdeme do sedýlka do 5.370 m n. m. a já si ještě poodejdu na nejnižší z vrcholků Chhunkung Ri do 5.415 m n. m. Je nám nabídnut úžasný výhled do jižních stěn Nuptse a osmitisícovky Lhotse, o které se dá téměř opřít. Kousek stranou vyčnívá výrazná osmitisícová Makalu a naproti němu je nedaleko další osmitisícovka Cho Oyu. Především mě však potěší, že se hned vedle nás vynořila homole Pumo Ri. V protějších masívech se dolů řítí oblaka sněhové laviny. Výhled nám poskytuje neskutečný a nepopsatelný zážitek.
           Kolem poledne už máme na dohled jenom mraky. Úplně všechno je pohlceno oblačností a fouká studený vítr. Je chladno a v Dingboche ve 4.410 m n. m. nám nezbývá nic jiného, než nezáživně ležet ve spacácích. Vstřebáváme energii z jačího stejku s opečenými brambory.
        Nějaká starší paní neodolala výškové nemoci a život si zachraňovala v přetlakové komoře. Po včerejší procházce na Chhukung Ri nám podobné problémy nehrozí a tak si jdeme dát snídani do společné místnosti s jídelnou. Na digitálním teploměru vidím, že na jídlo budeme čekat v 1°C. Včerejší podivný stav, kdy jsme odolávali zimě a znatelné únavě se někam docela vytratil a do odpoledne zvládáme nečekaně rychlý přesun do Lobuche do 4.928 m n. m. Překvapilo nás, jak snadno jsme zvládli prudký výstup 200 výškových metrů z Thokly do sedla Thokla ve 4.830 m n. m.