Jdi na obsah Jdi na menu

Tragl

        Jeden ze základních předpokladů úspěšného výletu je skvělá předpověď počasí. Takže pojedeme. Ale kdo? Nakonec se mnou odjíždí jenom Honza. Na Tauplitzalmu se lyžuje. Proto se nahoru kroutí silnice. Parkoviště už nestačí. Asi se sněhu ještě nenabažili. My se jdeme se sněhem rozloučit. 
       Začínáme v nadmořské výšce vrcholu Sněžky. Že už zima končí, naznačují i podběly. Sníh je mokrý a rozbředlý. Už od rána se Slunce pořádně snaží. Pláň Tauplitzalmu je zaplněná cestami. Jen si vybrat tu správnou. Koukám do mapy. Je třeba jít tudy. Za chvíli se raději znovu podívám, jestli držíme správný směr a samozřejmě zjistím, že zase jdeme jinudy. Nechce se nám jít z kopce, když už jsme takhle poměrně vysoko, ale pořád dost hluboko pod okolními vrcholy. Jenže právě tahle snaha zůstat vysoko nás svádí z cesty. Znovu si zblízka prohlížím Traweng. Stojíme na vyhlídce nad jezerem Steirersee. Strmou strání sestupujeme na úroveň chat nad jezerem. Odbočku do kopce jsme přehlédli. Prudce změníme směr a jdeme na okraj lesa. Míjíme dvě turistické značky na modřínech. První a poslední. 
         Před námi se otevře zvlněná zasněžená krajina. Nad lesem se potýkáme s nepříjemným traverzem ve svahu o sklonu 30°. V létě je do svahu zaříznutá pěšinka. Přímo proti sobě máme skalnatý masív působivé věže Sturzhahnu. Občas vypodložíme paty do citelně strmých výšvihů. Rozcestník na horizontu ve dvoutisícové výšce není daleko. Kolem něj vidíme postavičky skialpinistů. Docela dost se jich už vrací. Bez problémů se s nimi domluvíme česky. Sem tam překáží nějaký domorodec. Přesto nám procházka zabere hodiny. Na pláni jsou vidět obrovské krátery krasových závrtů. Kolik jich je kolem nás asi zapadaných sněhem? Sněhu ale tady zase až tolik není. Odhadem ho moc nad jedním metrem určitě není.
         Obcházíme vysokou skalní bariéru posazenou na strmém úpatí. Západní větry nahrnuly na hranu haldy sněhu. Obrovské vytažené sněhové převěje se mění ve vodu. Těžký balkon se utrhl a spadl na svah pod stěnou. Lavina plná obrovských balíků těžkého sněhu se prodrala lavorem údolí do protisvahu. Laviniště tady bude zřejmě od včerejšího dne. Pod hromadu nahrnutého sněhu vedou stopy. Na druhém břehu údolí trčí do oblohy dřevěná bidla. Další sněhové převěje se chystají na cestu dolů. Podmínky pro jejich stěhování jsou skvělé. Přesto úplně dole podél popadaných koulí sněhu přímo pod nakloněnými seraky táhne nahoru spoustu lidí s lyžemi na nohou. Schůdnému údolí se vyhýbáme a držíme se vysoko v protisvahu. Sníh je rozbrázděný stopami lyží a sněžnic doširoka dodaleka. Už teď ale moc dobře víme, že zpáteční cesta bude orientačně mnohem snažší. A rozhodně se budeme držet klacků daleko od údolí pod skalní stěnou. 
         Poněkud zbytečně zase traverzujeme severní svah Traglu. Za rohem obejdeme poslední skalní bariéru. Nad námi se zvedá svah. Pořád ještě můžeme jít dál k malému sedlu Traglhals. Znovu vypodložím paty a zabíráme rovnou přímo nad sebe proti nebi. Nad námi se leskne zledovatělý povrch nataveného a pak zmrzlého povrchu. Většina svahu je poničená od vracejících se skialpinistů. Se sněžnicemi prošlapáváme lyžemi načechraný sníh. Svah o sklonu nějakých 25° není vysoký. Poslední úsek je krátký. Další závěrečná stovka výškových metrů. Svah se narovná. Stojím a rozhlížím se kolem. Honza stojí kousek ode mě a zajímá se, jaká je situace, čímž mě překvapuje, že ještě nevidí kříž. Plochý vrchol kopce Großes Tragl v nadmořské výšce 2.184 metrů je úplně holý bez sněhu. Na sever od nás se pyšní nějaký skalní hrot. „To je Spitzmauer“, tvrdí Honza a neplete se. 
          Uvažování při balení doma je zřejmé. Je březen a jdeme na dvoutisícovku. Raději si vezmu bundy obě. Stejně tak dvoje rukavice. Při tom je ale celý den vyloženě horko. Tak ani v malém batohu oblečení do nepohody nepřekáží a snadno by takové doplňky mohly vyloženě chybět. Honza zapaluje Jetboil a vařící vodou zalévá kafe. Zpocení a spálení od sluníčka si vrchol užíváme v naprostá pohodě.
      Návrat na Tauplitzalm je v souladu s očekáváním výrazně rychlejší. Pořád je proč se kolem rozhlížet. Odpolední Slunce sestupuje a začíná krajinu nasvětlovat mnohem působivěji. 
        Na chatě Grazer už dnes mají vyděláno. Zasloužený weiβbier s radlerem nám přinesou až před hospodou Naturfreundehaus. Pomalu se blíží večer. Máme za sebou naprosto skvěle a důkladně využitou sobotu.
 

Náhledy fotografií ze složky Tragl