Jdi na obsah Jdi na menu

Hochschwab

          Být někde v horách a z jednoho místa si dopřát skvělý konec dne sledováním zasouvání žhavé koule za obzor a začátek nového dne očekáváním východu Slunce znamená být nejlépe na nějakém výrazném vršku. Hřebeny a správně natočená sedla můžou stačit, ale vrchol s kruhovým výhledem je na jistotu. Do popředí se pak ještě trochu prosazují kopce, které  nemají sociální cítění, nechtějí žít společensky a nad krajinou vyčnívají samotářsky. Pochopitelně vůbec nevadí, když je někde hodně nahoře postavená chata. Posledním nevyhnutelným požadavkem je příznivé počasí. 
           Letos je v sezoně slunečné počasí téměř pořád. Někdy až moc. Konečně nastal čas jít se podívat na dávno vybraný Hochschwab zblízka. Trpělivě čekáme na začátek podzimu. Těším se na nabídku pídla a jídla na chatě, vyčištěný průzračný vzduch, vybarvené porosty horských strání a mlhy v údolí. Léto nechce podzimu ustoupit a daleké výhledy přes vrstvu naježených vrcholů si bude užívat někdo jiný někdy jindy.
         Kudy nahoru? Jedna z možností je nechat auto nahoře v sedle lesnatých kopců a jít po vlnitém hřebeni až k nejvyššímu bodu pohoří. Vyvýšené sedlo ale celkové převýšení nesníží. Nebo zaparkovat dole ve vesnici, projít se dlouhým údolím až na úpatí kopce a pak se vydat někam nahoru. Nebo spojit obě trasy. Vlnitý hřeben začíná vysoko nad vesnicí. 300 výškových metrů prostě nejde přehlédnout. V úterý 29. září 2026 tedy s Rosťou vystoupíme z auta u hospody ve vesnici Seewiesen a vlastně nejsnažší cestou nejmenšího odporu šlapeme údolím. I tak nízký kopec jako Hochschwab si přesto vynutil převýšení 1.400 metrů. 
          Široké údolí se táhne celých 10 km. Boční svahy se zvedají strmě nahoru. Nalevo nás chrání strmé skalnaté stráně. Na konci je další pokračování zatarasené hradbou. Cest je tady hodně. Je kam pokračovat. Lákavá krajina. Až dosud se nadmořská výška zvedala zvolna a nenápadně. Kolem chaty na vršek zbývají 3 km. Skalnatá stráň protkaná travnatým porostem je snadno prostupná. Brzy jsme na širokém oblém hřebeni v závratné výšce 2.000 metrů nad mořem. Zpocení z doznívajícího letního dne si vykročíme do náporu větru. Vítr je vždycky nepříjemný. Prudký a vyloženě ledový vítr ještě o něco více. Jak je daleko chata před námi? Kousek. Nějaké zásadní a výrazné obalování se zimním oblečením necháme na zítra. 
         Dojdeme na chatu Schiestlhaus. Večer už je na spadnutí. V neúnavném náporu ledového větru zaznamenám vydařený západ naší nejbližší hvězdy. Skvělý a hodně záživný je pohled na prosvícené vrcholy hor kolem Slunce, které rychle klesá za obzor svítit a hřát někde jinde. Užiju si opravdu nádherný konec dne a s úlevou se uvelebím zpátky za stolem v docela slušně zaplněné chatě, která vrže a naklání se v náporu větru. Prudký vítr nepolevil celou noc a tlačil na stěnu chaty. Rychlé proudění vzduchu se odmítalo přizpůsobit veškerým sledovaným předpovědím, které shodně nabízely téměř úplné bezvětří. 
         Slunce se přes noc protáhlo kolem celé zeměkoule a vynořilo se přesně na opačné východní  straně. Červeně nasvítí Hochschwab. Rozzáří se vrcholky kopců. Nový den začíná skvěle. Tak samozřejmě. Téměř vždy je co vylepšovat. Zahuštěný silný opar zakaluje kolem téměř všechno. Třeba ale včera se dal na webové kameře z chaty sledovat oblak, který obalil vrchní část Hochschwabu. Slunce kolmo vystoupá na oblohu a z údolích vyhání poslední zbytky nočního šera. Vítr se Slunce zalekne, uklidní se a šetří síly na někdy jindy.
         Dorazíme poslední kousek cesty na vrchol Hochschwabu. Obloha je trochu zatažená. Ještě jednou se ohlédnu za křížem na vrcholu v nadmořské výšce 2.277 metrů a už je tady zase jenom prázdná modrá obloha. Krásným letním dnem se vracíme stejnou cestou skutečně nádherným údolím zpátky. V údolí chybí jenom nějaký vyladěný potok s jezírky a vodopády. Ráno byl mráz stejně tak blízko, jako se teď přibližuje teplota 30° C. Léto se na konci září pořád ještě nevzdává, ale podzim se už také rozhlíží, co bude před koncem roku podnikat.
        Třeba takhle mohou vypadat dva krátké dny v rakouských Alpách. Můžeme jenom hodnotit a vzpomínat na rychlý, skromný, nenáročný, ale jinak celkově hodně vydařený výšlap na Hochschwab, který rozhodně stojí za cestu. 
 

Náhledy fotografií ze složky Hochschwab