Když se sejdou volné dni s příznivým počasím a chutí si někde protáhnout nohy, tak je třeba někam sáhnout a odjet si připomenout atmosféru vysokohorského prostředí. Rezervační formulář noclehu na chatě se tvářil příznivě. Kdo by se tak mohl přidat? Všichni předpokládaní zájemci se někde toulají. Ještě aby tak někdo byl doma. Víťa však rozhodně jet do Alp chtěl. Tedy ovšem do chvíle, než těsně před odjezdem zjistil něco, co naprosto zásadně narušilo jeho plány a představy o pobytu v horách. Ale zase na druhou stranu. Byli jsme tak blízko, že už ze společně chystaného podniku nevycouval. 
     Výlet začíná u chaty Gablonzer nad hrází jezera Vorderer Gosausee. Začínáme hodně opatrně a z terasy chaty moc nechvátáme. Na terase si břicha plní spokojení Češi, kteří se vrátili ze zajištěné cesty na Donnerkogel. Na rozdíl od těch, kteří se nahoru teprve chystají pořádně potýrat tělo v odpoledním hicu. 
      Projdeme kolem úpatí Donnerkogelu a na jižním straně horského masívu se kroutíme táhlou cestou k nejvyššímu kopci Gosaukammu. Další chata je o pouhé dvě stovky metrů výše. Někdo si ale uvědomil, že takový přesun by byl moc jednoduchý. Nejdříve vystoupáme nahoru, sestupem ztratíme spoustu výškových metrů a sejdeme na horské louky lemující vápencové hory. Míjíme nepochybně útulné chaty a hospody a pustíme se do posledního výstupu. Výhledy jsou skvělé a prostředí vlastní cesty se mění. Za hranou strmé stráně se cesta narovná. Dosažením správné nadmořské výšky pak už jdeme k chatě téměř jenom po vrstevnici. Zdánlivě bezvýznamná procházka jak do vzdálenosti, tak i převýšením si nakonec vyžádala slušný záběr. Odpoledne zmizelo, večer je na spadnutí a na chatu Hofpürglhütte v 1.705 m n. m. dojdeme akorát rovnou na večeři. 
       V pondělí ráno 18. července 2022 s chatou za zády odcházíme proti skalní hradbě navazující na rozložitý masív Torsteinu. Přímo nad námi se do oblohy vypíná mohutná vápencová strmá věž Bishofsmütze. Kontrast temně modré oblohy s rozzářeným bílým vápencem je jako obvykle působivý. Z vymetené oblohy všechno prosvětluje Slunce. Už od samého rána nás Slunce důkladně prohřívá a pro jistotu přibalené oblečení je tu skutečně jen tak pro jistotu. Tři stovky výškových metrů do sedla jsou na alpské poměry bezvýznamné. Tím spíše, když s takovým výstupem začínáme den a pak už na nás nic podobného přichystané není. 
       V souladu s očekáváním jsme zanedlouho na Steiglpaβu v nadmořské výšce 2.015 metrů. Výstup byl skalnatý a dopřál nám očekávaný charakter prostupů do vrcholových částí alpských vápencových dvoutisícovek. Cestu zjevně někdo vykusoval do skalních výšvihů a zářez do skály byl příjemně a bezproblémově prostupný. Výhled na jih na Ankogelgruppe ve Vysokých Taurách je jako obvykle parádní. Ještě lepší by ale byl po vyčištění vzduchu od přece jen dost patrného oparu. V takovém letním hicu jsem ale neočekával tak dobré výhledu.
      Víťa už se pobytu na sedle nabažil a rychlým krokem zmizel z dohledu. Svažující cesta v údolí se později svírá do skalnaté rokle. Vynořují se další a další mohutné skalnaté strmé věže. Procházíme skalnatým prostředím, o němž jsem se dočetl, že je Dolomitami Salzburska. 
     Ani severní strana pohoří neposkytuje žádný stín. Brzy sestoupíme na hranici lesa. Sem tam ojedinělé modříny se shluknou do souvislého hustého lesního porostu se smrky. Někde pod námi se už rozlévá hladina jezera. Stovky výškových metrů máme za sebou, ale ještě větší porci pod sebou. Kousek cesty, které bych si doma ani nevšiml, vyžaduje znatelné úsilí i na cestě dolů. 
        Horské prostředí je ale skvělé a rozhodně nemůže nijak zklamat. Našel jsem tady přesně to, co jsem očekával a potřeboval. Okruh kolem Gosaukammu se potvrdil jako výborný nápad. Přirozeně se nabízející okruh lze výrazně natáhnout ještě o další nocleh na chatě Adamek pod Gosauským ledovcem. 
        Víťa využil krásného letního dne a pádluje si na opačný konec jezera na padleboardu s mohutným Torsteinem a Dachsteinem nad sebou.  Další letní výpad do Alp se opět vydařil.