2. 7. 2021
Deneck
Po výborné večeři se shodneme na skvělém Honzovo návrhu přemístit se na místo noclehu od hospody u potoka k jezeru. Provedeme aktualizaci předpovědi počasí z osvědčených zdrojů. Nežádoucí zavlažování bez rozpaků zatajili. Běďa vyhodnotí vývoj oblačnosti a zjistí, že ve 23 hodin bude „azuro“, čímž zaujal Honzu, který se začíná těšit, že bude fotit hvězdy. Další rozhodování, jestli s sebou brát stany, se tím vlastně vyřešilo samo.
Z parkoviště v nadmořské výšce 1.610 metrů stoupáme 140 výškových metrů k jezeru Kaltenbach. Získáme tím nádherné místo na nocleh a přece jen se o něco přiblížíme k vrcholu kopce. Už jsme úplně viděli, jak si vaříme vodu na ranní kávu na lavičce na břehu jezera, kocháme se nádherným výhledem a užíváme si příjemné prozářené ráno.
Po odchodu začíná trochu kapat. Neměřitelné srážky. Mraky se pořád nemohou rozhodnout, jestli se vyprší nebo ne. Prší sice nevýrazně, ale raději se k temné obloze otočíme zády a koukáme na východ, kde je téměř jasno. Dírou v mraku proráží červené světlo zapadajícího Slunce. Jsme tady správně. Parádní podívaná.
Po setmění déšť zhoustne a zesiluje, takže přestáváme čekat na vyjasnění.
Probudí mě světla. Sice nerad, ale začnu sledovat blesky osvětlující hřebeny kolem. Občas se do nás opře praskání a rachot hromu. Burácení rozervaného vzduchu naráží do skal a opakovaně se připomíná v dunivé ozvěně. Působivé představení. Skvěle připravené. Jen nás nikdo na změnu programu neupozornil. Doufám, že míjející bouřka za sebou odtáhne i mraky s vodou. Kdybych jen věděl, že pršet vlastně ještě ani nezačalo.
Zahlédnu, jak se vedle rozsvítí čelovky a nedaleko ležící Béďa s Honzou si začnou vyprávět. Najednou si na mě Honza vzpomene, rozhodne se zatáhnout mě do rozhovoru a začne na mě hulákat: „Ustupujeme!“ Naprosto úplně zbytečně se ptám: „To jako, že se sbalíme a půjdeme pryč?“ Nesmyslný dotaz mě jenom poskytuje prostor, abych vyřešil problém, jak se vlastně asi tak obléct. Překvapivě jsem všechno našel a ve spacáku jsem se navlékl i do bundy. Neuvěřitelné. Smotám vodou obalený žďárák a strčím jej do batohu. Ostatní dosud naprosto suché věci tak získaly jedinečnou příležitost, jak nasát vlhkost a samozřejmě nabízenou vodou nepohrdly. Je půl jedné, takže ukrajujeme první hodinu neděle 27. června 2021. Jak využít takový nedělní začátek dne? Třeba nočním sestupem v dešti trávou a kosodřevinou po kamenech a přes kořeny někam do temnoty. Paráda. Konečně nějaký zážitek.
Bouřka už dotřískala a v nepolevujícím dešti ohýbáme pruty stanů a napínáme celty, aby už dovnitř přestalo pršet. Znovu se nasoukám do suchého spacáku. Je vyloženě teplo. V příštím okamžiku přestane pršet, protože si strčím špunty do uší.
Později tedy ani nevím, že Honza mezitím začal řešit další problém. Důležité je, že nepolevil, nenechal se odradit neúspěchem a v půl šesté se mu konečně podařilo mě probudit.
Ke třetímu jezeru stoupáme strmou travnatou strání. Poslední nejvyšší jezero je hned za úzkým zářezem do skály. Výhled je odsud skutečně parádní. O něco později dojdeme na rozlehlou travnatou planinu. Otevře se nám daleký výhled na západ na nespočet skalních masívů Nízkých Taur. Čeká nás poslední úsek skalnatého hřebene se závěrečnou nakloněnou strání.
Na vrcholu Denecku v nadmořské výšce 2.433 metrů září nezbytný nablýskaný kříž. Za tak nádherného letního dne nikdo dolů překotně nepospíchá. Tady je teď zřetelně vidět, že zpátky k jezeru jsme odcházeli v ten úplně nejlepší čas.
Sestupujeme zpátky. Spoustu času. Pod vrcholovým výšvihem sejdeme na horské louky, které se ještě nevzpamatovaly z nedávno roztavené mohutné vrstvy těžkého sněhu. Míjíme jezera Oberer Kaltenbach, Mittlerer Kaltenbach a Unterer Kaltenbach. Obloha se pomalu a zatím téměř neznatelně chystá na další večerní porci bouřkových slejváků. Následující představení je přichystané na 23:30 hodinu. Pod slunečníkem hospody pro nás končí skvělý výlet, kde mělo všechno své místo a svůj význam.
Náhledy fotografií ze složky Deneck
