Snídani máme vyřízenou, takže nemáme již důvod se dále zdržovat na chatě Edelraute. Bezprostředně po odchodu si jen půl kilometru daleko od chaty vychutnáme přestávku na břehu jezera Großer Scheibelsee.
       Slunce se dere nahoru a podobně se po travnatých stráních někam nahoru vydávají další nadšenci, kterým nevadí, že půjdou do kopce. V úterý 15. září 2020 je počasí mimořádně vydařené a téměř bezvýhradně odpovídá představám při přípravě nějaké procházky po kopcích. Dnešní cíl je poměrně skromný a hodně nenáročný a odpovídá současným možnostem vůbec nějakého odjezdu na jih, kdy jsem rád a překvapený, že tady v doprovodu Míry vůbec jsem. Vítr bez varování zpracovatelů předpovědi počasí fouká možná zbytečně moc. Dnešní den ale předpokládáme vyjímku, že se stoupající nadmořskou výškou bude rychlost větru klesat. Vítr sfoukává teplotu a v dnešním horkém letním dni se ani moc nezapotíme.
       Pro začátek vidíme před sebou cestu do malého sedla. Přehoupnutím do sedla se jako obvykle otevře výhled do kraje. Přehledný neomezený pohled na úplně celý hřeben mezi Bösensteinem a Hengstem znamená, že už vidíme i vrcholový kříž nejvyššího kopce Rottenmanských Taur, kam máme pro začátek namířeno. Další úsek cesty se znatelně mění výrazným nárůstem sklonu a do vrchní části Bösensteinu jdeme opravdu hodně do kopce. Průchod mezi skalkami je však snadno prostupný a lezeckému terénu se jenom nevýrazně přibližuje.
      V souladu s očekáváním se brzy fotíme u kříže na vrcholu Großer Bösensteinu v nadmořské výšce 2.448 metrů. Jsou nám nabídnuté vymetená modrá obloha a daleké výhledy, které jsou na východní straně proti Slunci trochu potlačené znatelným oparem. Přece jen už nějaký čas obcházíme okolní kopce a znovu jsou na obzoru vykreslené nezaměnitelné v minulosti dosažené horské masívy Prielu, Spitzmaueru, Dachsteinu, Hochkönigu, Grimmingu a minulý měsíc prostoupeného Hochtoru.
       Nevracíme se, ale projdeme kolem kříže a spustíme se skalnatým svahem dolů do sedla. Popojdeme na sousední snadno přehlédnutelný pseudovrchol Kleiner Bösensteinu. Celý hřeben máme před sebou a k dalšímu vršku Großer Hengstu budeme znatelně klesat. Takhle se snadno zdolávají alpské vrcholy, když se na vrchol chodí z kopce dolů. Na okraj masívu vede až na vyjímky pohodlně schůdná pěšina. Dnešní den je s ohledem na obtížnost dalšího postupu na jistotu a nic nás neomezuje v užívání si parádní horské krajiny se skvělými výhledy. Tak nějak jsme pro sebe ve vápencovém moři okolních hor objevili ostrov krystalických horninových masívů letních Nízkých Taur.
       Další přestávku si dopřejeme u kříže na vrcholu Großer Hengstu ve výšce 2.159 m n. m. Necháme se u kříže vyfotit, jakože jsme tam opravdu byli a znovu máme celý svět pod sebou. Úplně bez problémů sejdeme po hliněné pěšině v travnatém svahu dolů k chatě právě akorát v čas oběda. Pod slunečníky se na lavicích mačkají hladoví turisti a kuchař nestíhá plnit talíře.
     U jezera jsme vycházkový okruh začínali a u jezera vedle chaty naší procházku i končíme. Popojdeme ke Kleiner Scheibelsee, kde se temně modrá hladina třpytí nasvícená Sluncem. Stojíme na břehu a můžeme se divit, kam se zase tak rychle podělo těch několik hodin dalšího vydařeného alpského výletu.